Chomič uniknul Coze Wostře. O fous... (17.10.2008)

Bylo pochmurný páteční odpoledne. Neúprosnej déšť skrápěl okolí našeho casina. Od rána jsem cejtil v kostech, že se dneska něco stane. Postupem dne jsem na to začal zapomínat. Až do tý doby, než jsem si musel odskočit. Hodně rychle zpátky do reality mě vrátil jeden pohled... V tu chvíli, co jsem si jich všim, zmerčili oni mě. Nechali mě projít bez povšimnutí, ale jejich oči se mi tiše vysmívaly. Hned mi bylo jasný, že to jenom timhle nekončí. Zabijáci Cozy Wostry nejsou žádný ořezávátka...
Napadlo mě, že bych se měl zdejchnout dřív, než se něco stane, ale znáte to - začnete o něčem přemejšlet a během chvilky zjistíte, že vlastně nemáte o čem... Než jsem se k něčemu rozhoupal, bylo pozdě. Najednou byli všude. Obklíčili celej barák, hlídali si obě brány a pár jich slídilo okolo. Byli jak smečka mlsnejch psů čekající na mojí chybu...
Snažili jsme se s partou něco vymyslet, ale oni nezůstali pasivní, jak jsme čekali. Luply jističe a zhaslo světlo. Chvilku bylo ticho, ale hned se rozlítly dveře a oni vtrhli dovnitř. Začali to po nás šít, ale díky bohu se nikomu nic nestalo. Odtáhli, teda spíš se stáhli zas do okolí domu. Nebylo pochyb, že to myslí vážně. Radši jsme se zamkli. Pro příště. Napadlo nás, že bych se moh zdejchnout oknem, ale hned nám došlo, že i to maj pod kontrolou. Fakt profíci... Začínal jsem se smiřovat se svym osudem. A pak mě to napdalo. Auto! Bob se hned nabíd, že nějaký splaší. Řiká se, že v nouzi poznáš přítele a na těch kecech fakt něco bude...
Plán byl jasnej. Bob sežene káru, přijede pod okno, já naskočim a on mě odveze někam sakra daleko. Ten nápad se mi zdál fakt super. Až do chvíle, kdy se ty bastardi začali jak vosy rojit pod oknem. Krucinál, takhle to přece neskončí! Byly to sakra dlouhý minuty čekání. Pak jsem přes závěs uviděl svítit reflektory. Moje už tak napumpovaný srdce se ještě víc rozbušilo. Ještě ne... TEĎ! Otočil jsem klikou a skočil na ulici. Tohle ty prevíti fakt nečekali, ale jeden z nich si zachoval chladnou hlavu a snažil se mě zadržet. Proklouz jsem mu, zabouch dveře a Bob šlápnul na plyn. Povedlo se! Ta kára, co Bob zchrastil, nebyla nic moc, ale v tuhle chvíli to byla nejkrásnější věc mýho života. Zatim aspoň o pár dní delšího...