Moje zážitky z pašeráků :-)

Začalo to tím,že jsem se do připravované hry Pašeráci přihlásila jako překupník- jednak byl někdo takovej potřeba a jednak se mi moc nechtělo běhat po městě za pašerákama.
Přišla sem v domluvenou hodinu na domluvený místo,kde mi bylo oznámeno,že moje stanoviště je na Husovo náměstí,z čehož sem nebyla zrovna nadšená,protože místnímu parku, plnému podivných týpků moc nedůvěřuju. Ale řekla sem si, že už sem velká holka a určitě to zvládnu a šla sem :-)
Už po příchodu sem si všimla partičky několika týpků tak v mém věku, ,,hrajících‘‘ si na místním dětském hřišti. Nevěnovala sem jich další pozornost a v klidu si sedla na lavičku uprostřed parku,kde jsem chtěla čekat na pašeráky. Chvíli si tak klidně sedím a najednou slyším sirénu a vidim policejní auto a z něj vyskakující policajty (pravý,ne naše hráče). Parta týpků zula zdrhat a oni za nimi. Po chvíli se to uklidnilo a jeden z policajtů šel obejít park. Když se blížil přímo ke mně, měla sem pěkně nahnáno, že si bude myslet, že patřím k těm týpkům. Naštěstí jen prošel a já mohla sedět dál.
Týpci se po chvíli vrátili a já se radši stáhla k okraji parku, odkud bych případně měla snadnější úprk :-). Pak byl docela dlouho klid,naši pašeráci se tam asi taky báli jít a já čekala,až bude konec. Ale asi kolem 19:40 přišel kluk, vypadající úplně jako Xšiltozo z Coza Wostra. Povídá: ,,Tak jsem tady.‘‘ Já: ,,A neseš zboží nebo jenom potřebuješ prachy?‘‘ On: ,,Zboží.‘‘ Já: ,,Kolik?‘‘ a on vytáhla podivnou KULATOU krabičku s pravým ,,zbožím‘‘. V tu chvíli mi dolšo,že to nebude Xšiltozo, když ta podoba byla teda velká :-). Byla sem v šoku, neschopna slova. Kluk chvíli koukal a pak se slovy: ,,Tak nic,když nechceš.‘‘ odešel.
Říkala sem si, co ,,pěknýho‘‘ mě ještě čeká,ale naštěstí už to bylo všechno......... :-)