Moka z Vendetta Ente podříznut před školou

Dnes, vlastně včera... jsme byli navštívit Moku, studentíka z 3. LF Praha...

Asi týden už mezi námi koloval jeho školní rozvrh a tak byla jen otázka času, kdo toho první využije. A takový školní rozvrh, to je moc užitečná věc - hodně ulehčí práci...

Dneska měl nastupovat do školy v půl druhé, tak jsem si počkal na vypočítané trase z koleje Jednota, ale čekal jsem marně. Jak jsem se dozvěděl později, částečně se ze smyčky vyvlékl tím, že to vzal jinou trasou. Ale hlavně jel dost pozdě, protože včera kalil a dospával. To se dělá, v prvním ročníku?!? Moka byl uložen k ledu...

Ale ne nadlouho. Odpoledne měl končit v 16:45 a když už jsem byl v Praze... Auto jsem zaparkoval v bezpečné vzdálenosti a šel omrknout školu. Všude klid, jen atmosféra namáhaných mozkových závitů. Chvíli jsem si pročítal nástěnky s plakáty před posluchárnou, kterými studentíci zvou jiné studentíky na organizované mecheche, a sledoval čas. Profesor byl dochvilný a za ním se vyhrnul obvyklý dav včetně kluka s modrým baťohem. Ksichty si až tolik nepamatuju, ale tenhle baťoh jo - mám stejný.

Ochomýtal jsem se nějakou dobu okolo, přičemž mě zblejskly nějaký slečny a začaly se chichotat. Hned mně napadlo, že mu dělají zvědy a ty kvočny se drze vysmívají mojí naivitě. Trochu jsem znejistěl... ale tuhle hru jsme ještě nedohráli. Bloumal jsem okolo tak dlouho až jsem modrý batoh ztratil. Chvíli jsem postával v hloučku lidí před školou a dělal že k nim patřím, ale za chvíli jsem se vrátil, abych si ověřil, že mi cíl přeci jen nefrnknul zadním vchodem. Chichotající se slečny z prvního patra ukazující si na mě prstem tomu totiž nasvědčovaly... asi jsem vypadal moc fotrovatě (naštěstí mi to později Moka nepřímo vyvrátil).

Maník s modrým baťohem zatím cukroval v budově a já musel být trpělivý. Vysvětloval jiným slečnám, že nikam nechvátá, ale za chvíli v jejich chumlu opustil školu. Přišla moje chvíle. Pod svetrem jsem nasadil rukavičku a rychlým, ale tichým krokem jsem Moku během pár chvil dohnal a... zbytek už znáte.

Jak jsem vzápětí zjistil, ten trubka si ani nevzal známku. Až mi ho bylo líto, chudinka se nemohl ani bránit. Tedy, ne že by k tomu dostal šanci. Ale alespoň vím, že si smrt zasloužil...

P.S. Původní plán byl mnohem ambicióznější, snad se nám povede ho realizovat jindy a jinde...