Nakonec tě zabije tvůj nejlepší přítel...

To bylo zas jedno parné odpoledne a já jsem už dychtila po krvi. Proto jsem zamířila (ten den už podruhé) ke gymnáziu a počkala si na Áďu(Sollozo), kterou už znám něco kolem 5ti let. Za nedlouho vyrazila ven ještě s jednou kamarádkou. Přivítaly jsme se a šly směr město. Povídaly jsme si o všem možném a já stále byla víc a víc nervoznější z toho, co chci udělat. Už jsme se skoro rozcházely, když jsem vytasila svůj naostřený kartáček, lehkým pohybem řízla a pak viděla, jak Áďa padá do kaluže své vlastní krve....