Přátelské posezení u čaje

Dnes v pozdních hodinách u nás doma zazvonil telefon. Z druhé strany se ozval náš informátor se stručnou zprávou, že kolem rodinného sídla brousí podezřelé osoby. Vyhlédl jsem z okna, abych zkonroloval situaci a co jsem neviděl! U boudičky s popelnicemi seděl přikrčený mužíček, další byl slyšet u vrat a další dva byli vidět opodál. Okamžitě mi bylo jasné, že to není jen obyčejná návštěva. Jelikož v rukou návštěvníků byly zřetelně vidět rukavice a kartáčky, usoudili jsme s Chiarou, že si zřejmě chtějí čistit před naším domem zuby, a proto jsme jim bez váhání hodili z okna pastu. Kupodivu skupina pastu nesebrala, ale naopak se odebrala dále od našeho sídla.Když jsme se více vyklonili z okna spatřili jsme, že návštěva nás neopustila, nýbrž se přesunula o dům dál. Po chvíli jsme se skupinkou navázali kontakt. Zdvořile se nás otázali, jestli už dorazila Igor. Na to jsme odvětili, že ještě ne. Že možná courá, po orchestru, za chlapci. Nejmladší z návštěvníků, který byl zjevně mluvčím celé delegace, se nás optal, zda-li bychom nebyli tak laskavi a nezahřáli je horkým čajem. Napoprvé jsme zaváhali, ale po chvíli jsme jim alespoň hodili z okna sušenky. Nakonec se nám zželelo hostů mrznoucích na ulici, a tak jsme jim připravili horký čaj-hruškový s citronem a vanilkou. Nejmladší nejdříve nechtěl čaj píti, ale na naléhání Chiary ho do sebe doslova kopl. Velmi mu chutnal, a tak mu Chiara hodila jeden čajový sáček na doma. Chiara poté navázala družný rozhovor. Bohužel kýženým výsledkem celé akce nebyl příchod Igor, nýbrž pozvánka na další čajový dýchánek. Upozorňujeme však, že příjdou-li chlapci ještě jednou, dojde nám čaj-hruškový s citronem a vanilkou.