Test

Podobná hra (ale mafiáni se lovi v kruhu...) docela dobrá motivace ;)

Ráno vstávám v osm, jedu do práce, takže ani já předem nevím kdy, natož někdo další. Už cestou na nádraží se ohlížím po ostatních a zdá se mi že oni po mě taky. Ve vlaku to pokračuje, místa jsou obsazený, stoupám si doprostřed vagónu, kolem mě lidi jen sedí. Kdo sedí, ten po mě nejde, uklidňuju se, jak by věděl, kdy pojedu. Jedna holka co taky nastupovala po mě kouká, znova, a znova. Na další zastávce vystupuju, spíš zdrhám. Schýza neustálá, ani venku se nepřestávám ohlížet a snažím se zůstat za zádama ostatních kdo vystoupili. Chudák holka ve vlaku, říkám si druhý den, ten pocit, když se (jako holka) kouknu na (třeba jsem se jí líbil) hezkýho kluka a on když to vidí zdrhne z vlaku..

V práci koukám na web, čekuju rozvrh i suplování, kreslím si podrobný mapy bydliště, školy, hudebky, tanečních, k tomu nejbližší zastávky tramvají a autobusů, jejich propojení a jízdní řády, dávám dohromady její cesty, kdy a čím bude jezdit, kde bych na ní mohl narazit, hledám další info, vyhledávám na Googlu, Seznamu, ICQ i přes Skype, nacházím postupně asi 4 emaily, které by jí mohly patřit, ale žádné křížové propojení, ani něco dalšího, k čemu by mi mohly být.. Snažím se prokopnout heslo na spolužáky, třeba tam bude mít telefon, nějaký fotky..ale nedaří se mi to. Ani jinde na netu nenacházím její fotky, musím si vystačit s tou, co mi dala k dispozici, je na ní bezpečnostní nálepka z ČD, takže ta fotka bude starší, když jí měla nějaký čas asi na Z-kartě.. zajímavé malé detaily:-)

Pak přemýšlím, kde se s ní pokusím potkat poprvé, jako ideální se zdá konec tanečních v 21:45 na IPáku, v ten čas už nebude tolik čekat, že by po ní někdo šel, doufám, navíc se dá předpokládat, že pojede rovnou domů, pochopitelně jsem si našel čím a kdy to jezdí... Adrenalin stoupá, jak přemýšlím a vymýšlím jak to udělám, jestli jí budu sledovat, nebo jí tam chytnu hned pod krkem, už se těšímSmile

V devět odcházím z práce a jedu přímo na IPák, prohlížím si z tramvaje okolí hotelu Legie a ze Štěpánské se vracím nahoru, postávám na rohu okolo přechodů pro chodce a dělám, že čekám na zelenou.. Normálně mi přijde, že ta zelená ne a ne naskočit, ale teď už je snad po dvacátý... Třičtvrtě uplynulo, začínají pomalu vycházet kluci v sakách a holky tak porůznu, sem tam v šatech. Volně se procházím po chodníku a letmo kouknu na každý obličej, má vyvolená tam není.. i když jak si můžu být jistý, není dvakrát moc světla a já nechci být nápadný, rozeznávám tak barvu vlasů a hledám nějakou s brýlema. Tahle by mohla, ale co když.. nebo tahle? Zelená, odcházejí, mám jít taky? Co když je ještě vevnitř? Nejdu a čekám na další "várku", zase nenápadně koukám, zas nic extra výsledek, žádná se vyloženě nepodobá tý holce, co mám na fotce v peněžence a fotku vrytou v hlavě, před očima. Teď jedna, ta vypadá jak na tý fotce, jen přichází z druhý strany. No vypadá stejně - má černý vlasy a brýle, to je fakt jednoznačný. No jo, už si ty brýle taky pořídím, to pak uvidím v tomhle světle i víc než na 2 metry..

Je deset, za posledních 5 minut nikdo nešel, taneční sál potemněl a já přemýšlím, kde se stala chyba. Měl jsem jít za tou holkou, nebo s tím hloučkem a sledovat, kdo pojede na Karlák tramvají, třeba bych jí odhalil. A co když tam vůbec nebyla? Byla, jak mi později řekla.. Vzpoměl jsem si na Hurvínka, myslel jsem si, že přijdu, poznám holku, chytnu jí gentlemansky pod krkem a půjdu po další oběti, představoval jsem si to přesně jak Hurvínek válku.. Jedu metrem domů, byla by to náhoda, kdyby mě tu vrah potkal a poznal, přesto pečlivě sleduju lidi a sedám si do kouta..

Z dnešního dne jsem si odnesl jednoduchý postřeh - rozdíl, mezi slovama potkat a poznat, potkat můžu, ale pokud nepoznám, je mi to na prd. Třeba se s Jíťou ještě potkám a vysměje se mi, že mě viděla čekat na tisícátou zelenou, prošla kolem mě a já jí nepoznal a čekal dál na tisícátou první.

Doma potkávám ségru, která mi s radostí sděluje, že už měla na krku dvě ruce, z toho jednu bílou, pokaždý to byl ale jen vtípek jejích spolužáků, její vrah někde odpočívá, jako ten můj..