V kaluži vlastní krve

Naplanoval sem si na dnesek dva utoky...Prvni nevysel...druhej uz uz mel bejt u konce...Sledoval sem Igor celou cestu domu...Mela nejaky bodyguardy, takze sem si daval pozor. Parkrat me ztratili. Takze chvili zili (snad:D) v domeni, ze za nima nikdo neni. Par lidi se odpojilo, cesta k cili byla lehci. Porad sem si sledoval vlastni zada. Nikde nikde. Zmenil sem maskovani, stejne me poznali. Zacal sem si rikat, zda se radsi nemam vratit a nechat to na jindy. Znova sem se otocil, znova nikdo. Co ted? Cil byl kousek. Stacilo se rozbehnout. A najednou napad. Jeden z mych lidi konci skolul. Skolu kolem ktere mela obet kazdou chvili projit. Zavolal sem mu. Nic. Volal sem znova. Zase nic. Otocil sem se. Nikde nikdo. Pokracoval sem v ceste. Jdu rychlejc. Stale rychlejc. Az...Studena ocel na krku. Rychly pohyb. Ztracim zrak...ztracim sluch...padajic na kolena omdlivam. Jeden clovek, jeden nuz, jeden pohyb...sbohem...